Masarykovo a Wilsonovo nádraží a Národní muzeum

28.08.2019

V rámci nového cyklu "Poznáváme pražské památky", jsme měli unikátní možnost navštívit vládní salonky na Masarykově a Wilsonově nádraží a poté uskutečnili prohlídku nově rekonstruované budovy Národního muzea.

Naše vycházka začala na Masarykově nádraží, kde jsme se dozvěděli, jaké problémy museli Pražané řešit, než do města přijel první vlak. Seznámili jsme se s prvními kroky železničního provozu v českých zemích a navštívili  salonek, dnes jmenovaný Masarykův.

Cestou mezi dvěma nádražími jsme si ukázali, kudy vedlo městské opevnění, kudy se vozilo do Prahy kutnohorské stříbro, kde stála Horská brána a kde byl pražský šibeniční vrch. Ve Vrchlického sadech jsme se zastavili u rondokubistického kiosku, plastiky Sbratření a sochy prezidenta Wilsona. Vycházka končila na Hlavním nádraží, kde jsme navštívili nedávno zrekonstruovanou a dosud nedokončenou secesní Fantovu odjezdovou halu, zastavili jsme se u sochy Nikolase Wintona a prohlédli si vládní salonky.

Takzvané salonní čekárny jsou staré snad jako železnice sama. Už od jejího prvopočátku dráha počítala s tím, že kromě "obyčejných" cestujících vlaková spojení využije i honosnější klientela. A té bylo třeba při čekání nabídnout mnohem větší pohodlí. A tak se už v 19. století začaly na nádražích ve všech hlavních městech Rakousko-Uherska objevovat první "hofsalony", které byly určeny především pro císaře, jeho rodinu a doprovod. V Praze dvorní salon také nesměl chybět. Proto když na konci 60. let 19. století architekti Barvitius a Ullmann projektovali pro Dráhu císaře Františka Josefa její pražské nádraží, kterému se přezdívalo "zámecké", nemohli salonní čekárnu pominout. Tvořilo ji předsálí, 2 odpočinkové místnosti a velký, komfortně zařízený salon. Zde tedy vznešení pasažéři očekávali svůj vlak.

Masarykovo nádraží

https://prahamhd.vhd.cz/Draha/masaryk.htm   a 

https://www.prahaneznama.cz/prazska-nej/masarykovo-nadrazi/ 

Národní muzeum

Jedna z nejvýznamnějších pražských budov byla prohlášená už v roce 1962 za národní kulturní památku. Čechy milovaná a cizinci obdivovaná (až na Rusáky, kteří v roce 1968 poškodili její kabát svými kalašnikovy), osudově spjatá s novodobými českými dějinami, časem neoddělitelně splynula s představou o Národním muzeu jako instituci.

V průběhu let vystřídalo několik názvů a sídel. Muzeum bylo tedy založeno pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách. Od roku 1848 neslo název České muzeum, v období let 1854-1919 pak Muzeum Království českého, v letech 1919-1922 Zemské museum a od roku 1922 do 1939 Národní museum. V letech 1940-1945 se nazývalo Landesmuseum in Prag.

Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách. U jeho zrodu, podobně jako jinde v Evropě, stála osvícená skupina šlechticů. Ta v čele s hrabětem Kašparem Mariou ze Šternberga (1761-1838), světově proslulým vědcem v oboru paleontologie, dne 15. dubna 1818 podepsala provolání o založení muzea a svou podporou dosáhla toho, že se roku 1820 dostalo novému ústavu potvrzení vídeňské vlády a panovníka. Byla ustavena Společnost vlasteneckého muzea v Čechách jako majitelka a správkyně sbírek i jako organizátorka veškeré muzejní práce. Jejím prvním předsedou se stal právě hrabě Šternberg. Majitelkou muzea zůstala Společnost až do roku 1934, kdy byly muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České. V roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu.

Další etapa muzejních dějin je spojena s historikem Františkem Palackým (1798-1876). Ten se svou pracovitostí zasloužil o přerod muzea z instituce převážně aristokratické a vědecké k instituci, která se stala součástí národního obrození. Dalším záslužným činem Františka Palackého bylo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého časopisu Časopisu Národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), která se zasloužila o vydání základních prací české vědy a literatury.

Po Šternbergově a Palackého éře přišla 2. polovina 19. století a s ní vedle profesionalizace muzejní činnosti také velké rozrůstání exponátů. Součástí muzejních sbírek se staly významné české soukromé sbírky. Namátkou lze připomenout sbírky Kašpara Šternberga, ve kterých byla i slavná sbírka českých nerostů J.T. Lindackera, Šternbergův herbář i jeho bohaté kolekce paleontologické a geologické, čítající 145 000 předmětů. Do Národního muzea se dostala mineralogická sbírka Františka Xavera Maxmiliána Zippeho, který je pokládán za zakladatele české mineralogie. Kustodem sbírky botanické byl Karel Bořivoj Presl, bratr Jana Svatopluka Presla. Velmi úzký vztah k muzeu měl Jan Evangelista Purkyně i slavný francouzský badatel, usazený v Praze, Joachim Barrande, jehož sbírky položily základy světové slávy paleontologického oddělení Národního muzea. Do muzejních sbírek přešel odkaz českého botanika a cestovatele Tadeáše Haenkea.

Mezi zakladateli a pokračovateli muzea byli také členové významného českého šlechtického rodu Kolowratů. Hrabě František Antonín II. se zasloužil o vznik Vlastenského muzea, odkázal mu knihovnu čítající 35 000 svazků knih a sbírku minerálů. Dále hrabě Jan Nepomuk Karel stál u zrodu a odkázal část svých sbírek a březnickou knihovnu s mnoha vzácnými prvotisky a iluminovanými rukopisy. Následně muzeum podporoval hrabě Josef Maria. Mezi další osobnosti patřili také cestovatelé Emil Holub, Vojta Náprstek, slavista Pavel Josef Šafařík, historik Karel Jaromír Erben atd.

Než se v roce 1891 stala sídlem muzea nově postavená budova na Václavském náměstí, byly sbírky uloženy nejprve ve Šternberském paláci na Hradčanech a od roku 1846 v Nostickém paláci v ulici Na příkopě.

Nová etapa Národního muzea se začala psát po přestěhování do budovy v horní části Václavského náměstí. Novorenesanční stavba od architekta Josefa Schulze s centrálním prostorem Panteonu a výzdobou od umělců generace Národního divadla se stala nejen dominantou celého Václavského náměstí, ale i symbolem českého muzejnictví.

V roce 2006 získalo Národní muzeum vedlejší budovu bývalého Federálního shromáždění, ve kterém působilo Rádio Svobodná Evropa. Slavnostního aktu předání budovy muzeu v červnu téhož roku se zúčastnil někdejší redaktor mnichovské redakce Svobodné Evropy a zároveň tehdejší ministr kultury ČR Martin Štěpánek.

Národní muzeum tvoří pět odborných ústavů: Přírodovědecké muzeum, Knihovna Národního muzea, Historické muzeum, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur (Praha 1, Betlémské náměstí 1), České muzeum hudby (Praha 1, Karmelitská 2/4).

https://www.enviweb.cz/95056 

Současná rekonstrukce respektovala původní plány Josefa Schulze z roku 1884,  jsou vidět zdobené skleněné stropy, zlacení a spousta dalších věcí, které byly v průběhu času zničeny. V centrálním úseku památky jsou mramorové busty císaře Františka josefa I. a císařovny Alžběty, přezdívané Sisi .

Navštívili jsme výstavu, Panteon - kde je řada významných osobností naší historie, včetně ochozu a kupoli, také sál s kostrou plejtváka myšoka  (22,5 dlouhá, 4 tuny vážící, poprvé představena veřejnosti 8.11.1888 a od roku 1893 je vystavena v dnešní Historické budově NM).

Dále je přístupný Panteon a  východní dvorana.. Tento prostor nebyl nikdy dříve návštěvníkům přístupný a nyní zde vznikla díky jeho zastřešení unikátní odpočinková zóna. Vystoupali jsme také  do kupole a vychutnávali  jsme si  jedinečný pohled nejen na Václavské náměstí, ale na celé panorama Prahy.

Výstava Rytíři nebes (7.6.2019 - 31.1.2020).

Výstava připomíná příběhy statečnosti, hrdosti a osobních obětí československých bojovníku za osvobození a obnovení Československa nejen v boji proti fašismu.

https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/nezname-nove-narodni-muzeum.A190122_152035_pozice-tema_lube