Šumava

Navštívili jsme kouzelnou a tak trochu melancholickou Šumavu. 

Naše první zastávka byla na Jezerní slati nedaleko od Kvildy. Jde o známý mokřad. Název má podle malého a dnes již rašeliníky zarostlého jezírka. Rezervací byla slať vyhlášena v roce 1933, v roce 1969 pak byla rezervace rozšířena na 109 ha. Část je uměle odvodněná a zčásti odtěžená, těžba zde byla ukončena v roce 1933 vyhlášením rezervace. Hloubka rašeliny je 2,5 m; nejvyšší mocnost pak 7,5 m.

A následovala návštěva Kvildy - je nejvýše položená obec v Čechách (1.065 m).

A následoval přejezd do Německa a lanovka na nejvyšší horu Bavorského lesa a celé Šumavy - Velký Javor (1.456 m), odkud byl nádherný  výhled na Šumavu na české i německé straně i na vrcholky Alp. A na nejvyšší vrchol vystoupala spolu s dalšími i naše nejstarší sestra Blanka Zajícová (87 let), která nám všem ukázala, jak silný může být sokolský duch.

Další a poslední byla zastávka v Železné Rudě, jejíž charakteristickým prvkem je barokní kostel Panny Marie Pomocné s cibulovou bání. Ale my jsme navštívili také muzeum, které  je umístěno v budově, kterou dal v roce 1877 vystavět Jiří Mikuláš Ebelle. 
Již v samotném vstupu lze obdivovat sklářské výrobky z 19 stol. a třeba nápojovou soupravu z broušeného skla, zdobenou zlacením, v patře pak  kovářský měch a různé hamernické nářadí. Pracovník muzea nám obšírně vyprávěl o rodině Ebellů, o Karlu Klostermannovi, lékaři a spisovateli, který se narodil v Německu, ale v dospělosti žil v Sušici a vyznával dobré vztahy mezi Němci a Čechy. 

Výlet se jako obvykle vydařil, sluníčko hřálo jak nejvíc mohlo, abychom měli zážitky co nejlepší a měli na co vzpomínat.